Psychologie tenisu - Mentální příprava

 Kontrolovat (Loehr, 1994) vlastních emocí se dá naučit. Hrát dobrý tenis je záležitostí emocionální vyrovnanosti. Ta nastává, když cíl snažení je v souladu s představou o vlastních schopnostech cíle dosáhnout. Negativní emoce se vyjevují ve chvílích, kdy hráč není schopen unést vzdalující se cíl svého snažení (např. vítězství v utkání...), nebo naopak jeho blízkost.

Potlačené emoce vytvářejí v těle napětí, které přetrvává dokud nebude znovu prožité a uvolněné. U emocionálně neutrální nebo vypjaté. Ty, u nichž jsme měli příjemné pocity, nevyvolaly v našem těle žádné napětí a tím také nezanechaly žádné "bloky". Emocionálně vypjaté situace, ale naplno prožité "katarze" a vědomě integrované, také nezanechávají žádné „emocionální bloky“. Negativní emoce jsou způsobeny pocitem ohrožení našich hodnot a nenaplňujícími se očekáváními, které zaujímá naše já. Naší snahou by mělo být naše já neustále umenšovat, abychom prožívali co nejméně nepříjemných pocitů. Jestliže se již tak stane, měli bychom znát techniky, kterými se můžeme naše tělo opět uvést do stavu psychické rovnováhy.

Například po prohraném míči zapříčiněném vlastní chybou se u některých hráčů vynoří pocit viny, který zásadním způsobem ovlivní další výměny. U psychicky odolných hráčů se tento pocit nedostavuje. Neřeší pohled zvenčí na svůj výkon. Jsou soustředění sami na sebe a svoji hru. Chyba pro ně není psychická zátěž, kterou by si nesli do následujících výměn. Pocity viny jsou zapříčiněny mylným náhledem na celou situaci. Tento pocit se dostavuje u lidí, kteří se nenaučili dívat na svůj život jako na sled jednotlivých událostí ve kterých konají to nejlepší co v dané chvíli dovedou. Ovlivní je mínění jiných lidí, jejichž názor by neměl být pro hráče autoritou. Hráči, kteří pocit viny zažívají, mají možnost tento pohled na sebe změnit, přes uvědomění si své jedinečnosti, která má právo vytvářet chyby. Tento postup umožní hráči nevnímat chyby jako něco špatného, ale jako součást celé hry, která se neustále vyvíjí a mění. Příčiny, které vedou k pocitům viny, se dají vystopovat například ve výchově. Mladý člověk není schopen prosadit svůj postoj u autority a podvolí se. Má pocity viny se za svůj odlišný pohled na věci a stydí se. Jako dospělí má poté tendence jednat v běžném životě podle tohoto vzorce. Stejně tak při zápasech. Pociťuje konflikt mezi svými pocity a pocity autority, které by rád vyhověl, ale nemůže. Takovýto vzorec chování může přetrvávat v podvědomé úrovni hráče a vynoří se na povrch v zápase. Hráč by si přál vyhrát a naplnit tak očekávání. Nedaří se mu to, jelikož drobné výkyvy ve výkonu ho v důsledku pocitů viny oslabují.

Úzkost a strach (Hošek, 1999) jsou emoce tlumící, zeslabující a blokující aktivitu. Úzkost jako stav je aktuální emoce, která vzniká při nereálném ohrožení jedince (nejasná předtucha, prožívající není schopen popsat a určit příčinu). Strach je reálnější, pojmenovatelnější. Je to emoce, kterou lze chápat jako obraný mechanismus, bránící člověka před poškozením. Strach i úzkost pociťujeme při ohrožení „Jáské hodnoty“! Hráč upne pozornost jen na strachový podnět a má tendenci ho nadhodnocovat. Průvodním znakem pocitu strachu je problém a váhavost s rozhodováním. Hráč si je vědom toho co by měl udělat pro dosažení cíle (jsou to často zvenčí dosazené požadavky) a současně si myslí, že toho není schopen (povědomí o vlastních schopnostech). Strach člověka chrání, aby nebyla narušena jeho vnitřní integrita, která je pro něj bezpečím.

Emoce jsou odrazem reality, která souvisí se sportem. Jsou odrazem vztahů sportovce k této realitě. Mnohé z vnímaného je ovšem sportovci lhostejné. Citový vztah vyvolá jen to, co souvisí s uspokojením jeho potřeb a s požadavky společnosti. Potřeby sportovce a na jejich základě vznikající hodnoty jsou rozmanité, složité a velmi individuální. Obecně je možno říci, že vše, co napomáhá dosažení cíle sportovní činnosti, vyvolává libé emoce a city a to, co brání dosažení cíle, nelibé emoce a city.

Jestliže je ohrožení „Jáské hodnoty“ příčinou strachu, je potřebné, aby se hráč učil své hodnoty pojmenovat. Hodnotou pro někoho je život, láska, přátelství, pro jiného peníze, postavení, vítězství, body do žebříčku … Každý člověk si svůj hodnotový systém vytváří sám a sám si vytváří i vztah k těmto hodnotám. Intenzita ulpívání na hodnotách je individuální. S tím souvisí pocit strachu při ohrožení.