Krátkodobá psychologická příprava
Před zápasem je potřeba:
a) Navodit optimální motivaci, aspirační úroveň, zdravé sebevědomí, bojovnost. Celkově vyladit hráče tak, aby se těšil na zápas.
b) Zajistit klidné a příjemné prostředí, správný režim dne s dostatkem spánku a zdravou stravou.
c) Snažit se o vyřešení všech konfliktů tak, aby hráč měl při zápase tzv. čistou hlavu. Vyrovnané vztahy s trenérem a ostatními členy realizačního týmu.
d) Seznámit se se stylem hry a psychickou odolností soupeře.
e) Připravit se na možné nepříznivé vlivy prostředí a jejich překonávání (např. silný vítr, velké teplo…).
Je velmi důležité, jakou představu si hráč vytváří o svém soupeři. Ta se tvoří ze zkušeností v minulých vzájemných utkáních a z dojmů ze soupeřových zápasů, které hráč viděl. Další informaci o protihráči mu zprostředkovává trenér, média… Z těchto informací si hráč vytváří určité povědomí o soupeři, se kterým se má utkat. Způsob zpracování takových informací je u každého hráče jiný, jeho výsledek je velmi důležitý. Již tady se začínají vytvářet pocity odhodlání, touha zvítězit nebo obavy, přehnaný respekt, strach. Hráč se již v tomto okamžiku začíná cítit vítězem nebo poraženým.
Příliš vysokou aktivační úroveň negativního typu (tréma, doprovázená strachem z neúspěchu) můžeme snižovat různými způsoby, které odvádějí pozornost od stresorů, navozujících strach a očekávání. Dobré regulační účinky má rozcvičení, různá dechová cvičení, relaxace, uklidňující hudba, humor.
Nízká aktivační úroveň nebývá ve sportu častá. Když se vyskytne, snažíme se zvýšit u hráče pocit odpovědnosti. Dále se používá aktivizující masáž, dynamičtější hudba, dechové cvičení.
Zápas (Gilbert B., Jemison S.,1993) je potřeba hrát dlouho před prvním úderem na dvorci. Jeho mentální ”rozcvička” v případě, že hráč zná svého soupeře, zahrnuje odpovědi na tyto otázky: Jak probíhala naše minulá utkání? Byla vyrovnaná? Hráli jsme dlouhé výměny? Proč jsem prohrál? Čím jsem zvítězil? Jak protihráč řeší různé herní situace a jaké údery volí? Útočí nebo je to obranář? Má dobré podání? Jaký má příjem podání? Dělal jsem posledně mnoho chyb a proč? Jaké jsou jeho nejlepší údery a nejslabší údery? Začíná odvážně nebo opatrně?
Dále Gilbert doporučuje udělat psychickou analýzu našeho protihráče a odpovědět si také na následující otázky: Čím se soupeř snaží ovlivnit atmosféru, náladu a tempo zápasu? Je pomalý mezi míči? Rozčiluje se? Protestuje hodně proti rozhodnutí rozhodčích? Hraje dobře, když vítězí, ale hůře, jestliže prohrává? Spěchá při rozehrávání?
Poté by si hráč měl vytvořit plán zápasu. K tomu mu pomohou odpovědi na další důležité otázky: Co chci, aby se na dvorci dělo? Co si nepřeji? Jak vytvořit situaci, abych mohl hrát svůj silnější úder do soupeřova slabšího? Co mohu dělat pro to, aby soupeř nehrál do mé slabiny? Teď již hráč ví, kam směřuje a jak se dostane k cíli. Tato příprava je nutná, protože když utkání začne, vše dostane rychlý spád.
Velmi osvědčená metoda, jak zvýšit sebevědomí hráče před utkáním, je sledování sestřihu jeho úspěšných momentů z předchozích utkáních. Hráč si takto uvědomí potenciál, kterým disponuje a jde do dalšího utkání psychicky posílen.
Doporučuje se také klást důraz při tréninku na rozvoj silných stránek hráče, konečných úderů (např. forhend po celém dvorci). Hráč tím posiluje vědomí, že se může na své osvědčené údery spolehnout.