Psychologie tenisu - Mentální příprava

 Psychická odolnost (Loehr, 2002) je schopnost podávat výkon nepřetržitě na hranici svého talentu a umění, bez ohledu na okolnosti soutěže. Záleží nejen na vnitřní konzistenci osobnosti, ale i vnějších faktorech (např. na rodinném prostředí a trenérovi, mající vliv na osobnost hráče během jeho růstu ovlivňují). Jde také o emocionální přizpůsobivost, odolnost, flexibilitu. O úspěchu v krizových zápasových situacích rozhodují emoce. Musíme hledat odpovědi na otázku proč někteří hráči své emoce nezvládají a jiní ano.

To, že hráč udělá chybu, je přirozené. Záleží však na tom, jak tuto chybu zpracuje. To ovlivní jeho reakci v následné nebo další podobné situaci. Pokud přijme chyby nebo selhání jako běžnou součást hry, může je vnímat jako výzvy ke zlepšení. Jestliže se za ně pouze hanbí, bude se v podobné stresové situaci příště bát. Častými reakcemi na pocit studu jsou rezignace, hněv nebo úzkost.

Hráčovy reakce ukazují na jeho psychickou odolnost, z čehož potom vycházíme při plánování krátkodobé i dlouhodobé psychologické přípravy. V zátěžových situacích se vždy ukáže naše slabá stránka. K tomu, aby hráč mohl slabiny snadno objevit a pracovat systematicky na jejich odstranění, potřebuje mít bohaté zkušenosti, absolvovat mnoho utkání. Pro rozvoj odolnosti potřebuje hráč dostatek odvahy a upřímnosti k sobě samému.

Abychom mohli naplno využít svůj technický, fyzický a taktický potenciál v kritických okamžicích každého utkání, musíme odložit navyklé obranné mechanismy, které nám v tom brání. Z našeho každodenního chování, jednání a rozhodování se dozvídáme mnoho informací o sobě samých. Situace, které v nás vyvolávají silné negativní emoce jeden den, nás již druhý den nemusí vyvést z rovnováhy, pokud odhalíme příčinu předešlého chování.

Úspěšní hráči dokáží sami analyzovat svůj herní projev. Stejně tak přemýšlejí o svých spontánních reakcích na dvorci. Jsou schopni se poučit ze svých herních i lidských chyb. Díky tomu se jim daří herní potenciál neustále rozvíjet.

Mnozí hráči dosáhnou brzy svého herního maxima a dále svou hru již nejsou schopni nijak vylepšit. Fyzický a technický potenciál mají srovnatelný s hráči, figurujícími výrazně před nimi na žebříčku. Příčina stagnace je často v jejich psychické labilitě v krizových okamžicích zápasů. Tlak okolností (očekávání druhých, bodová ztráta …) nedokáží unést. Pod tímto tlakem opakovaně selhávají. Z toho vyplývá, že hráč, který v krizových situacích reaguje pod vlivem obav o výsledek, muže mít tyto obavy hluboce zakořeněny ve svém podvědomí a jejich příčinu si často ani neuvědomuje.

Když si vzpomínám na juniorská léta, neznal jsem pocit strachu na dvorci, krom několika zápasů s hráči, kteří se v pozdějších letech dokázali prosadit také mezi dospělými. Již tehdy jsem pociťoval strach, který jsem si nedokázal vysvětlit. Pocit strachu vyvstal jen s hráči, které jsem znal a měl přehnaný respekt. Mezi dospělými moje výkonnost již výrazně nestoupala. Nejlepších výsledků jsem dosahoval do svých jednadvaceti let. O tři roky později jsem pomýšlel na ukončení kariéry. Techniky pracující s podvědomím, které popisuji v kapitole psychologická příprava, mi pomohly najít východisko ze situace a prodloužit kariéru hráče o dalších pět let.