Psychologie tenisu - Mentální příprava

 Krizovou situací v utkání myslíme především zlomové momenty, které často rozhodují o konečném výsledku zápasu. Takovou situací může být např. stav 5/6 v tiebreaku ve třetí sadě, kdy soupeři stačí jeden bod k vítězství v zápase a hráč má druhé podání nebo prohrané vlastní podání hráče za stavu 4/4 a soupeři stačí vyhrát jednu hru, aby vyhrál celé utkání… .To, jak se hráč v této situaci cítí (míra jeho odvahy nebo strachu), je důležitým momentem, který rozhoduje o úspěšném nebo neúspěšném vyústění celé situace.

Vnímat situaci jako krizovou může hráč:

• během výměny (okamžiky před jednotlivými údery)

• před důležitým bodem (výměnou)

• při střídání stran

ad a) během výměny (okamžik před úderem)

1. Když hráč nemá čas přemýšlet (nejčastěji při voleji)

Záleží jen na nevědomých zautomatizovaných procesech, které vede hráčovu techniku k úspěchu nebo naopak. Hráč nemá čas se předem rozhodovat, kam míč zahraje, využívá své zkušenosti a předvídavost. O výsledku rozhodují vědomé pocity, které předcházely těmto okamžikům.

2. Když hráč má čas přemýšlet

Opět i zde je nejdůležitější vnitřní psychické vyladění hráče, které rozhoduje o úspěšnosti jeho jednání. Odvážný hráč nepanikaří a nemění své rozhodnutí. Dokáže rozpoznat příležitost, správně ji analyzuje a ví, jak tuto příležitost využít tím, že zvolí vhodný úder (umí se správně rozhodnout). Bázlivý hráč naopak často v krizovém okamžiku mění své rozhodnutí a tím se zmenšuje pravděpodobnost úspěchu. Zde již záleží na schopnosti hráče uvědomovat si své pocity a regulovat je v rámci individuálních možností. Tyto okamžiky pomáhají hráči zpětně analyzovat celou situaci a hledat cesty ke zlepšení vnitřního vyladění.

Zdroje chyb, kterých se hráči nejčastěji dopouštějí:

• hráč je netrpělivý, reaguje proto rychleji a zbrkleji, než by bylo vhodné. Často je tento spěch důsledkem podvědomého přání rychle hru ukončit, které vyvěrá ze strachu, např. z nastupující převahy soupeře

• hráč hraje ”při zdi”, netroufá si riskovat ze strachu z neúspěchu. Tato obava mu bere celkovou sílu i nasazení v zápase

• hráč mění neuváženě rozhodnutí na poslední chvíli, což jeho hře bere přesnost a jistotu

1. hráč je oslaben v důsledku špatného hospodaření se silami během zápasu

ad b) Přestávka před důležitým bodem

Podle pravidel má hráč k dispozici dvacet vteřin. Hráč nesmí tuto dobu překročit, jinak může být penalizován. Nejprve napomenutím, při dalším překročení limitu mu rozhodčí může celý bod vzít (penalty point) a když ani to nepomůže hráče přimět k dodržování pravidel, hrozí kontumace celého utkání. Je to tlak, který však může být pozitivně zpracován a hráč se naučí během dvaceti vteřin zklidnit se, popřípadě přijmout rozhodnutí a vypracovat smysluplnou strategii.

J.Loehr dlouhou dobu sledoval nejlepší hráče, aby zmapoval jejich přípravu a zjistil příčiny jejich úspěchu. Došel k závěru, že všichni mají určité společné znaky chování, které jim pomáhají vítězit. Tento postup byl vysledován jako nejúčinnější.

1. Ihned po skončení bodu hráč svým pohybem a mimikou ukazuje, že výsledek (prohraný míč) neměl na jeho psychiku žádný vliv. Hlava je nahoře, ramena vzadu, paže jsou uvolněné, chůze sebevědomá. To ukazuje na schopnost hráče zvládat své pocity a uvolnit se. Ačkoliv to vše trvá je tři až pět vteřin, hráč se tím ve svém nitru ujistí, že má vše pod kontrolou. Nepanikaří a nerozčiluje se.

2. V dalších šesti až patnácti vteřinách se snižuje tepová a dechová frekvence, svalové napětí, krevní tlak.

3. Připravuje se na další bod svým rituálem (individuální hráčova příprava, které napomáhá získat maximální soustředění). Jakmile je hráč fyzicky zregenerován a cítí se psychicky připraven, začne si vytvářet plán pro další bod (co chce, aby se na kurtu dělo).

Myslím si, že sledované hráče výše popsaný postup nikdo neučil, že si ho spontánně vytvořili sami. Proto si dovoluji tvrdit, že cesta k dosažení maximálního soustředění nevede přes učení tohoto postupu, ale přes spontánní vyjadřování emocí. Je třeba si je uvědomit a přemýšlet nad jejich důsledky. Takto se podařilo změnit chování mnoha úspěšným hráčům, kteří v juniorském věku byli označováni jako nezvladatelní a v kategorii dospělých své chování postupně změnili (A. Agassi, R. Federer...).

V první části hráč zpracovává právě ukončený bod. Je chybou potlačovat emoce, jestliže vyplavou na povrch, průběžné uvolňování je však dobrou prevencí proti neadekvátním projevům. Rozhodčí pomocí penalizace vytvářejí pozitivní tlak na hráče, aby se učil své emoce kultivovat, nikoliv potlačovat. Úkolem hráče je umět přijmout neúspěch a tím být připraven na další část rituálu.

Ve druhé části hráč odpočívá. Snaží se zregenerovat po psychickém i fyzickém stresu. Když si hráč nedokáže po napětí odpočinout, dochází u něj ke kumulaci psychické, mentální a fyzické únavy. V jednom utkání se to projeví nekontrolovatelnou ztrátou soustředění. Velmi známá je všem situace, kdy hráč po vyhraném prvním setu nezvládne začátek druhého. Ačkoliv se vůlí snaží, jeho organismus si právě vynucuje odpočinek. Je to zapříčiněno obrovským stresem, který musel zvládat v prvním setu bez schopnosti hospodařit se silami mezi jednotlivými body a střídáním stran. Toto se stává hráčům, kteří mají přehnané obavy o výsledek utkání a jejich přehnaná zodpovědnost je udržuje v tenzi i ve chvílích vhodných k odpočinku. Myslí si, že musí mít celou situaci pod neustálou kontrolou, protože si nevěří, že by se dokázali znovu dobře soustředit.

Ve třetí části se hráč začíná soustředit. V tenisovém manuálu se uvádí, že se hráč musí rozhodnout, kam bude podávat nebo umístí příjem podání a plánuje si taktiku pro příští bod. Avšak hráč s dobrou intuicí se při podání může rozhodovat až v okamžiku nadhozu míče. Není potom pro protihráče tak čitelný jako ten, kdo racionálně a technicky plánuje. Stejné je to při příjmu podání. Rotace a umístění soupeřova podání může být natolik překvapivá, že ulpívání na strategii přinese spíše zablokování úspěšné, tvořivé odpovědi. Takto jednat může pouze hráč, který je dokonale technicky připraven. Jakékoliv technické nedostatky hráči brání přizpůsobovat se nově vzniklé situaci a úspěšně reagovat.

Velmi důležitá je také příprava na druhé podání. Někteří mají hráči tendenci po prvním podání hodně spěchat (ať už to mám za sebou). Hráč si je vědom, že další zkažený servis znamená ztrátu bodu. Cítí obavy, a místo aby s těmito pocity pracoval, má tendenci ze svého nepříjemného pocitu rychle utéci. Buď udělá ukvapenou chybu nebo zahraje pomalou rukou ”podání na jistotu”. To vyprovokuje soupeře k protiútoku, protože vidí i podvědomě cítí hráčovu slabost ve stresové situaci před druhým podáním a automaticky ho to posiluje.

Když se strachu nepoddáme a projdeme situací v maximálním soustředění, zjistíme, že jsme schopni často obstát. Pocity strachu samozřejmě nejsou příjemné, nezbavíme se jich však tím, že se jim vyhneme.

ad c) Přestávka při střídání stran

Hráč (Crespo & Miley, 2000) má na odpočinek a k přípravě na následující hru (bod) čas šedesát vteřin. Měl by se nejprve posadit, utřít se, dodržet pitný režim. Těmito kroky zklidňuje organismus. V další fázi je dobré si zopakovat taktiku zápasu a posoudit, zda je i nadále účinná. V případě potřeby může hráč hledat nové varianty, které v něm posílí naději na úspěch. Takto připravený hráč se snáze dostane na svou příznivou aktivační úroveň, je schopen podat svůj nejlepší výkon. V této přestávce má hráč nejvíce času analyzovat situaci na dvorci a pracovat na zvýšení své psychické odolnosti.